Plán byl dneska s David Fanderlik dát 100 na bajkách. Ráno kouknu z okna a bílá peřina 
Tak si píšeme co a jak? Padne rozhodnutí, jedeme 
Vyrážíme. Už po pár kilometrech se ukazuje, že silničářský opatrný styl Davida je mnohem bezpečnější, než Cyklomagorovo hrrrrr do sněhu 
Jak jedu první ve stoupání lesem, kde ještě nikdo nejel, chytnu brázdu přední bočnicí. Švuňk. Ležím Davidovi po dnešku uděluji titul „Čapánen“, protože co kolikrát vychytal za pozice, to by zíral i Dominik Hašek 
Kdesi mezi lesy se můj horský vůdce rozhodl pro zkratku. Po krkolomném sjezdu singlem, křovím a kdo ví čím ještě, mi v klidu řekne: „Mám pro tebe dvě zprávy. Špatnou a špatnou. Jedeme blbě a je tady nějakej potok.“ Odmítám variantu jet zpět. To nějak dáme. Nakonec se povedlo objet potok 
Kdesi v civilizaci jsem dal přednost autu na silnici, zatímco David projel. Rozhodl jsem se, že si to sjedu. Ze sedla. Zabrat. Aaaaaaa. Ležím. Ani nevím jak Tohle se pak v lese povedlo zkopírovat i Davidovi. Byl hodnej, že mě v tom nenechal samotného 
Při návratu nepoučen, jedu po louce zase první. Praskající led pod sněhem mě nerozhází. Ale chytl jsem opět rygol. Zase k zemi 
A aby toho nebylo málo, tak v tom kopci jak jsem lehl prvně, tak potkáváme ve sjezdu chlapa s vlčákem. Snažím se vyhnout pejskovi. Ale jak si hledím víc psa než cesty, nějak jsem přehlédl, že jsem moc na straně, u příkopu… Ano, modří tuší správně Rygol a ležím Chlap se zasmál a povídá: „Tak hodně štěstí dolů.“ Tady David moc litoval, že jel první a neviděl to
Přes všechno jsme si to užili parádně
No responses yet