Dneska jen na chvilku vyrazit. Vyjíždím směr Hvozd a jelikož vím, že zkratka přes Milštejn je asfalt, sice hroší, ale asfalt, beru to tudy. Zapomněl jsem však na ty lesáky, co to tam rozjezdili, takže je to spíš na MTB No nějak jsme to dali. Výjezd na Milštejn ukazuje, že můj dnešní nápad bude dost hovězí
Milštejn zdolán. Beru to na Krompach. Nad ním potkávám čtyři bajkery. Dva ještě balí po pauze a dva vyjeli napřed. Zdravím první dva. Pak třetího a nakonec dojíždím i toho nejvíc vpředu. Po pozdravu řve dozadu: „Míšo, ty vole, jsem myslel, že jsi to ty. Už jsem si říkal co ti ruplo v kouli.“
V Haynu u parkoviště nemůžu oblíbenou cestou po vrstevnici, je tak na bajk. Takže slušně spadnu dolu na křižovatku, abych si v zápětí mohl vychutnat první 20% stojku. Takových úseků je v tom kopci asi 4, nebo 5. Šinu si to vzhůru. Poslední zatáčka je fakt chuťovka a lámu to tam kadencí 45
Ale nevzdávám se. Jsem nahoře
Vyťapat schody a dělám fotky. Jsou tam dva chlápci, co obdivně pokyvují. Nakonec se ukazuje, že jsou z Hradce Králové. Takže mám i vrcholové foto
Pak dolů a po Německé straně směr Dolní Podluží. Objevuju novou funkci Garminu, když mám naklikanou trasu. Ukazuje jaký mě čeká stoupání. No to vyloženě chceš pod kopcem
Směrem na Jedlovou, po lesní cestě, potkávám Gravelisty. Nechápavě koukají, že mám sice berany, ale silniční kola
Výjezd k odpočívadlu v pohodě. Pak přichází tři stojky a v tý poslední už masakr. Ale jsem nahoře. Jdu na oblíbenou 11°
U okénka se ani nestihnu nadechnout a z něj se ozve: „Ahoj.“ Asi drzá servírka, si říkám. Kouknu a prdlajs. Je to Unlimiťačka Sabča Krákorová. Zabíjí to větou: „A jéje, to budu v Deníčku.“
Potvrzuju a dělám selfie
Pak zpátky dolů. Šébr už jen malina nakonec a dojet domů. Výškový bych u nás jezdil měsíc


























No responses yet