Hvozdná sestava 🤩

Categories:

2021 Jízdy

Domlouvám se s Malým Johnem Honzou Eclerem. V 8 ráno výjezd směr Hvozd. Dát si tenhle krpál k snídani je jen pro borečky Z Krompachu těch 10 – 16% na zahřátí a pak hurá na ty čtyřiadvacítky Cestou nahoru nás předjíždí motorka. Slušně jsme mu ukázali ať jede. Dáváme to až k chatě Fotky a hurá dolů. Teď předjíždíme motorku my a taky nám slušně ukazuje, že můžem Dole smrad, jak když se odkope selka No ubrzdit tu horu svalů z 70 km/h znamená, že hoří destičky Jedeme na Chatu Luž. Na hranici opět foto a můžem na tu 16% Pak po červený krásnej singl Honza si mě dává. Full mu pomáhá a moje technika je letos nulová jak lítám po silnici Ale z Lesné pod Jedlovou je to solidní krpál a tam zas přichází moje chvíle. Honza mě proklíná, že viděl i 34% Ale vyjel to No a hurá na Jedlovou. Po cestě tam starší turista dává pauzu opřený o strom. Když mě vidí svižně projíždět volá: „Já si tady prohlížím mech.“ Nechci ho v tom nechat: „To je potřeba, je to tu krásný. A já bych taky prohlížel, ale to už bych se nerozjel.“ On i paní se smějí Nahoře Sabča Krákorová, takže kromě piva i foto Pak dolů a na Kytlice. Z Kytlic nahoru, před horizontem, se k nám blíží kolo. Najednou zrychlí a předjíždí nás. E-bike. Ale zas tak tychle nejede. Scházím si to dolů. Ze sedla. A za ním. Za chvíli ho mám. Předjíždím: „Musíš až na horizont, frajere.“ Tam jsem první. Honza jede dom, já zpátky na Hvozd. Dávám výjezd #2. Dole otočka a jdu na třetí. Asi ve 1/3 kopce stojí borec ve svítivém dresu. Si říkám: „Asi nějakej němec s ebikem. A co tam dělá takovou dobu? Mu došla baterka?“ Prd. Byl to Ladislav Frisnicz a čekal na mě Měl jet původně s námi, ale neklaplo to. Přidal se ke mně. Hvozd #3 splněno. Jedeme dolů na pivo. Sedneme do Penzionu Windows a přijde mi na Mess, že jsem právě minul Mirka a Žanetu. Jsou v hospodě o kus níž, prej se staví. A fakt. Za chvíli Růžová a Zelenej A považte nechali tam natočený pivo, aby došli za mnou a vyfotili se se mnou Tak to respekt Díky, rád jsem vás poznal. My s Láďou pokračujeme dál. Trochu jiná trasa z Luže. Pod Jedlovou až na nádraží do hospody. Tam potkávám Martina, další kámoš. Gulášovka a pivko bodlo a jedeme na Jedlovou. Ty stojky přes 20% už štípou, když má člověk 2400 m v nohách Jsem tam. Láďa v závěsu. Navrhuju, že sjedeme a dáme to ještě jednou a pak pivo. Nechápu proč, ale nechce Že dá pivo hned. Jedu dolů sám. Otočka a znovu nahoru. U odpočívadla potkávám spolužáka z gymplu, Honzu Dubna, neviděli jsme se dobře skoro 20 let Krátký pokec a přichází manželka s druhou dcerou. Vypráví: „Nahoře byl někdo, že prej to jede potřetí. A to už byl třikrát někde na Hvozdu.“ Koukne na mě: „To jsi ty?“ Jen přikývnu Rozloučím se a jedu. Dáme pivko a pak, že mi Láďa ukáže kamenný moře. Prej bacha, je to takovej lesík, není cesta. Jedu za ním a říkám si: „Lesík, vždyť je to v pohodě.“ Přesně v tu chvíli se mi zasekne přední o nějakej pařez schovanej v trávě. Ležím ani nevím jak Ale výhled stál za to Pak dolů do Jiřetína. Na námku, když se loučíme nás míjí skupinky silničářů z týmu Potocký. Chvíli se ještě bavíme a jedeme každý na svou stranu. Na kruháči vidím poslední balík asi 8 borců, že jedou mým směrem. Zvažuju se docvaknout, ale maj celkem náskok a nechce se mi ždímat, když ještě Šébr Jedu si svý. Ale blížím se. Tak přeci jen. Zvedám se a docvaknu si je. Vezu se chvilku v háku, ale jedou pomalu. Tak ze sedla a nástup. Utrhnu je a jedu si svý (nevím kolik toho měli borci v nohách, mohli bejt popravený) Dalšího dojíždím na horizontu a docvaknu ve sjezdu Pak už směr domov. Ale mám jen 2930 m Takže do Svoru, na kopeček a pak zpátky svorský kopec Je to TAM! Tak mi to sečtěte pane vrchní: